Lvi jsou ze všech kočkovitých šelem nejvíc společenští. Současně jsou to ale vysoce teritoriální šelmy, které agresivně střeží hranice svého území. Případný narušitel musí počítat s tím, že se pravděpodobně dočká seriózně vedeného útoku ze strany domácích. Boj mezi lvy je přitom velice drsný, jediným máchnutím tlapy si mohou uštědřit vážné až smrtelné zranění.
Lvi v těsném soužití
Vysoká míra vnitrodruhové agresivity u vrcholového predátora, který v divočině obývá velká teritoria, dává smysl. Problém ale je, že lvům doslova mizí půda pod nohama. Jejich současný areál výskytu v Africe je ve srovnání s tím historickým skoro zanedbatelný a stále se zmenšuje. Lví smečky jsou tak uměle tlačeny k těsnějšímu soužití v rezervacích, národních parcích nebo zoo parcích. A v takovém prostředí je může vzájemná nevraživost velmi ohrožovat. Jenže co s tím, když africká města neustále rostou a lvy vytlačují?
Oxytocin: Tulivý hormon lásky a důvěry
Se zajímavou, i když z praktického hlediska poněkud problematickou myšlenkou přišel tým vědců vedený biologem Craigem Packerem a neurovědkyní Sarah Heilbronnerovou z americké Minnesotské univerzity. S nadějí, že divoké a nevrlé lvy posunou směrem k hravým koťatům, která by měla větší šance na přežití, na ně použili tulivý hormon. To samozřejmě není žádný oficiální název, jen výstižná přezdívka chemické sloučeniny jménem oxytocin. Také se mu říká hormon lásky nebo hormon důvěry.
Láska rodičovská i partnerská
Oxytocin je hormon, který se přirozeně vyskytuje v těle savců včetně člověka. Hraje důležitou fyziologickou roli například při porodu a kojení, ale ovlivňuje také chování. Mezi rodiči a jejich potomky nebo mezi partnery pomáhá vytvářet citová pouta. U lidí je také spojován s takzvaně „prosociálním“ chováním, protože podněcuje empatii, ohleduplnost, velkorysost a důvěru. Takže pokud vůbec existuje něco, po čem by k sobě lvi byli tolerantnější, oxytocin je zřejmě ten nejlepší kandidát.
Sprej přímo do nosu
Letní měsíce roku 2018 a 2019 proto tým vědců strávil dost neobvyklým způsobem. V rezervaci Dinokeng v Jihoafrické republice lákali lvy na syrové maso a přes plot se jim snažili do nosu vstříknout dávku oxytocinu. K tomu používali zařízení podobné starým rozprašovacím lahvičkám na voňavky. Proč vědci jednoduše nepřimíchali tulivý hormon přímo do masa? Podání přes nosní sliznici bylo nutné k tomu, aby se molekuly oxytocinu po trojklanném nervu dostaly přímo do mozku. Tam by je jinak nepustila takzvaná hematoencefalická bariéra, která odděluje vnitřní prostředí mozku od cévního systému a která dovoluje jen omezený přenos různých látek.
Změklí a zklidnění
U celkem 23 lvů vědci pozorovali účinky oxytocinu. „Mohli jste sledovat, jak okamžitě změkli, jejich výraz se změnil ze svraštělého a agresivního na klidný. Úplně se uvolnili. Bylo to úžasné,“ říká Sarah Heilbronnerová. Sociální toleranci vědci měřili i s pomocí oblíbené hračky lvů – dýně. Lev ošetřený oxytocinem k sobě a své hračce nechal přiblížit jiného lva v průměru až na vzdálenost 3,5 metru. Bez oxytocinu byl průměr 7 metrů.
Jídlo je jídlo!
Působení oxytocinu má své meze, jak dokázal druhý typ experimentů – se žrádlem. Pokud bylo na scéně maso, chovali se lvi k sobě úplně stejně nevraživě, ať už dostali skutečný oxytocin, nebo jen neúčinnou kontrolní látku. Třetí typ pokusů ale už zase vyšel optimisticky: Oxytocinem ošetření lvi totiž přestali odpovídat řvaním na řev cizích lvů. Na rozdíl od těch neošetřených, kteří ve stejné situaci vyřvávali z plných plic.
Budoucnost lvů?
Vědecký tým hodlá s výzkumem pokračovat. Lvi, se kterými pracovali dosud, byli jedinci zachránění z cirkusů a válečných zón. Doufají však, že podobně jako na ně bude oxytocin působit na lvy z divočiny. Těm by pak mohl pomoci přizpůsobit se novému sociálnímu prostředí tím, že budou zvědavější a pozitivnější vůči cizím lvům, se kterými si snadněji vytvoří společenské vztahy. Což bude zřejmě pro přežití lvů v budoucnosti čím dál důležitější. Bohužel.
Společenská kočka
Ze všech kočkovitých šelem jsou lvi nejvíc sociálním druhem. Žijí ve smečkách tvořených především vzájemně si příbuznými zvířaty a jejich potomky. Typická velikost lví smečky je 15 zvířat, ale byly pozorovány i smečky o více než 30 jedincích. Zejména lvice předvádějí vysokou míru kooperativního chování, když společně loví, vychovávají mláďata a brání teritorium. Samci lvů zase mezi sebou uzavírají pevná přátelství, a to i v případě, že si nejsou příbuzní.
